Klub Českých Turistů

Děkuji manželům Raškovým,
že nemusel jsem k bance komerční,
a s klidem ledovým,
nastoupil u hospody nejbližší.

Je to tak milá Olinko !
Zatímco jiní v ranci nosí plno jídla
já v batohu ukrytá mám křídla.
A ty vedoucí Ivanko !
Nechť tvé hýždě stále pružné jsou
a do vzdálených míst nás vždy zanesou.
A nechť nikdy neopustí tě tvé chutě
plánovat pro nás další skvělé tratě.

Sobotní zájezd 31.5 do Vizovic začal skvělým počasím,milými tvářemi s dobrou náladou.Cestou busem si každý vybral mapku s trasou podle svých sil.Naše parta tu střední.Přemís´tování podle značek proběhlo bez bez problému a byl čas i na posezení,svačinku,focení krásnéí a tiché vizovické přírody.Jak je známo příroda léči a hlavně nás to v ní pořád baví.Milovníci výhledu si taky přišli na své-ocenili rozhlednu Vartovna.Ve Vizovicích část turistů naskákala do autobusu a Radek uháněl na poslední zastavení,což bylo návštěvnické centrum R.Jelínka.Naprostá skvělá prohlídka a respekt k průvodci.Iva si zaslouži taky pochvalu za klidné zvládnuti celého zájezdu.Děkujeme a přejeme celému výboru další nápady na výlety.Oli a spol.Ps:Romane Ty snad máš křídla podle toho co jsi všechno stihl vidět na zájezdě.

Romane, ty poeto, máš básnická střeva,
ono při vší skromnosti - pochvaly je třeba :-)
Ať mám chutě plánovat, kam vyrazit příště,
potěšit se krajinou a protáhnout hýždě!

Výlet do Vizovic s Ivanou
(aneb slivovicí, čokoládou i kulturou opilí)

Do Vizovic - města slivovice,
vyjeli jsme v sobotu jak ptáci z klece.

Z Nového Jičína až k Syrákovu
odtud jsme šli, kdo jak měl odvahu.

Po žluté stezce přes Vartovnu nahoru a prudce
kde výhled bral dech, na Vizovické kopce.

Ti, co chtěli pohodlí a souznění,
šli červenou cestou, kde zpěv ptáků zní.
Oškerovy paseky byly jejich cíl,
krok za krokem – nikdo se neztratil.

A ti, co chtěli být v cíli hned,
šli starou tratí, kde vlak už nechce jet.
Baťova železnice, sen co zůstal snem,
vedla nás městem, krok za krokem.

Ve Vizovicích – každý po svém,
kavárna, pivko, či procházka jen.

Pak jsme si prošli zámek jak z pohádky,
komnaty, malby, sošky a památky.

Nechyběla ani Jelínkova lahev proklatě,
degustace s úsměvem a trochu závratě.

Kdo nechtěl pálit svá játra slivkou,
dal si kozí zmrzku ochucenou vanilkou.

Na farmě ještě sýry do batohu,
a kdo měl chuť na sladké, šel bez slohu
do pralinkárny, kde čokoláda vládne,
opil se kakaem — a vůbec mu to nevadne.

Po Lázeňské ulici, v šenku Valašském,
čekal nás oběd – v prostředí domáckém.

A ti, co srdce pro Afriku mají,
šli do muzea, kde s údivem dech se tají.
Tři sta exponátů z černého kontinentu,
příběhy zmizelé – v tichém monumentu.

A Ivana ? se zlatým úsměvem,
ta umí udělat radost všem.
Nám připravila den jak z pohádky
zalitý sluncem a skvělými zážitky.

Tak díky ti, vedoucí skvělá,
že jsi nám sobotu ve vzpomínku proměnila !

Tak jsme se dočkali dalšího poznávacího zájezdu.Anička tradičně perfektně připravená nás skvěle informovala co nás čeká a nemine pokud nezabloudíme.Měli jsme dostatek času na tu krásu.Zámek Štablovice,trasy Krajinou břidlice a kukli i do podzemí do Raabovy štoly.Vytrénovaní turisté všichni dorazili včas na smluvené místo odjezdu.Tam skončil hlad i žízeň.Nezklamalo ani počasí.Poděkováním vedení skončil turistický zájezd obohacený i kulturním zážitkem.Děkuje Oli a spol.

Do Slovenského ráje jsme vyrazili po sedmi letech - opět pod vedením Milana Mikuše. Tentokrát však v menší skupině a auty. Přesto byla skvělá atmosféra a vše proběhlo hladce. Mohla jsem i srovnávat, co se za ty roky změnilo. Pozitivní je, že např. na Kláštorisku se skupina dobrovolníků snaží částečně zrekonstruovat bývalý klášter kartuziánů. Méně příznivé je, že za vstupy do atraktivních částí NP se platí vstupné (pokud nejste ubytovaní). Ale ona údržba stezek roklinami a přes vodopády taky není zadarmo.
Děkuji Milanovi za zorganizování akce a výběr tras, které byly opět báječné a cítila jsem se 4 dny jako v ráji.
Martina

Milane, 4denní výlet do Slovenského ráje jsi nám fajně připravil, trasy jsme si moc užili, v chatkách jsme ničím nestrádali a dobře se pobavili, díky!

Milane, díky moc za skvělý prodloužený víkend a že jsi nám ukázal to nejlepší ze Slovenského Ráje. Je to krásný a nezapomenutelný zážitek!!!

Děkuji Mirkovi za super prvomájový výlet. Trasu na Kamenárku, kterou nás vedl, jsem šla opravdu poprvé, ale určitě ne naposledy. I Denysek si to moc pochvaloval.
Martina

Velikonoční zájezd nám ukázal přírodní krásy Hodonínska a Bílých Karpat.Nezkolil nás ani déšť hned první den.Pak už bylo všechno fajn a během 4 dnů jsme prošli vinicema,kolem rybníků ale lesy vedly.Torza dřevin v nich připomínaly kostry pravěkých zvířat-aspoň mně.Po celou dobu nám byl František oporou a tak k žádným dramatickým událostem nedošlo.V noci jsme sbírali síly až na tu poslední noc,kdy proběhl večírek spojený s tradyčným šmigrustem žen.Každá nastrčila něco jiného ke šleháni.Druhý den poslední túra a hurá domů plní úžasných zážitků.Děkujeme Martině za výběr pestrých tras.Radkovi za bezpečnou jízdu a skvělý servis spolu s manželkou Vlaďkou.Romanovi,že vždy došel k cíli.Nesmíme zapomenout na skvělý výběr ubytování-majů nás tam rádi.Oli a spol.

Martina reaguje:
Děkuji za pěknou recenzi. Jsem ráda, že se vám to líbilo.

Strávit Velikonoce na jižní Moravě
vypadalo jako vždy lákavě.
Krásné jarní počasí,
hurá - rychle na trasy.
Procházky jarní přírodou
nás naplnily pohodou.
ZOO, bazén, dobré víno...
Moc děkujeme za zájezd, Martino!!!

Martina reaguje:
Další básnička - no to je báječné! Děkuji Eliško!

Za deštivého dne do jižních krajů vína
Za prožitím krásných chvil v okolí Hodonína.

Kde svahy Bílých Karpat voní révou vinnou
a procházky dobrým vkusem vybrané jsou Martinou.

Někteří turisti ani netuší
že po cestě uvidí oskeruši.

Na cestách přehrada, kaple či rozhledny, s mlýnem větrným
A hospůdky s pivem medovým či světle zeleným.

Kalvárie a pak procházky po Skalici s úsměvem na tváři.
Kostely, kláštery, a po cestě sklípky s dobrosrdečnými vinaři.

Petrovické Plže nás těšily zpěvem a sklenkou do ruky.
Každý doušek nesl v sobě příběh vinice i nauky.

Kdo chtěl nalézt pravdu, hledal ji až na dně číše,
ale nikdo ne tam na hotelovém pokoji výše.
Neboť každý už to ví.
Že pravdu, tu se na ČT1 nikdy nedoví.

Někdo si popíjel jen tak.
A někdo, si oblíbil Sauvignac.

Ze Strážnice cesta jak z pohlednic známých,
město jak z plátna – s kouzlem a s rámem.
Přes Žerotín vedla, ten kopec s kaplí,
kde nebe se sklání a dech se ti ztratí.

Kaple Panny Marie nad krajem bdí,
a každý, kdo vystoupá, chvíli jen sní.
Z výhledu tichého Boží kraj dýchá,
a srdce se otevře… v tom tichu ticha.

Pak dál přes Mlýnky, kde voda si hraje,
a kroky se linou, jak píseň co zraje.
Louky a vinohrady, cesty i klid,
až do Petrovic – tam končí ten trip.

Pak šmigrust – jemně, s úsměvem a pohlazením,
dámy se smály, že pánové vládli šlechetným uměním.
Čokoládky, víno, slivovice ?
To je zaručeně dobrá kombinace.

V závěru Zlatnická dolina
a s divočáků rodinkou setkání.
Pak zpět na sever do Jičína,
včetně památečného focení.

Na zdraví jižní Moravě!
Vždyť nás pohostila jak se sluší a patří.


Pozn.:
Kdo by si rád zameditoval a zavzpomínal tak doporučuji k tomu písničku od Jaroslava Samsona Lenka
Písnička se jmenuje: TRÁVOU, dnes jsem ji slyšel v radiu.
Ale pokud ji na YOUTUBE nenajdete, (mně se to nepodařilo), tak si pusťte alespoň ČESKÝ LES (nebo jinou)
https://www.youtube.com/watch?v=ZflfYrOj-uc&ab_channel=JaroslavLenk

Martina reaguje:
Děkuji Romanovi za básnické shrnutí letošního velikonočního zájezdu. K tomu už ani není co dodat. Moc mne to potěšilo.
Martina

Postřehy ze sobotní vycházky.Začnu tím,že nás bylo třicet.Vycházelo se z Petřkovic a ještě nerozchození jsme trošku funěli ale došli k místu na kopci,kterému se říká-Petřkovské Lurdy.Tam jsme někteří zapálili svíčky a vzpomněli na Olinka Obšívače.Všichni víme co pro nás turisty Olinek dělal a máme s ním hezké zážitky.Potom se naše osmička oddělila s cílem dojít k meči,kde jsme poseděli a za Kčt púrovedli zápis do památného sešitu.Další zastavení bylo u lesního baru.Mile překvapil svou nabídkou.Další trasa vedla na Čerťák.Tam na nás čekala zajímavá podívaná,které nešlo odolat.V tuto dobu probíhalo hromadné rozmnožování žab.Museli jsme uskakovat.Pak už nás čekalo jenom posezení na Čerťáku při tvarůžkovém tataráku.Zajděte si tam.Mají i zelené pivo.K setkání s druhou skupinou turistů tam nedošlo.Spokojeni a suchou nohou se každý vydal k domovu.Děkujeme Oli a spol.

A je tady opět turistická sobota,
výletní nálada nás vítá do života.

S Martinou v dobrém rozmaru,
autobusem v ranním oparu.
Do Petřkovic v hojném počtu,
jestlipak já vás všechny spočtu.

Záhy se obloha vyjasní
a jarní slunce duši projasní.
Petřkovické Lurdy z dálky září,
klid tam vládne, ticho v tváři.

Dva pejsci s námi běží vpřed,
necháme je doma? No, to ani teď!
Radši s námi štěkají v lese,
vůně smrků vůkol se nese.

Stoupáme vzhůru k Madonně,
i u nás máme Lurdy, v lese v skalní roklině.
Modlitba pro klid, chvíle ticha,
příroda zpívá, až člověk vzdychá.

Pak po žluté značce jdeme vpřed,
neztratíme se, každý má svůj cíl a svět.
Někdo přímo rovnou, ostatní kolem meče,
ale každý vrchol zdolá, i ten kdo se vleče.

Vrchol má 608 metrů nad mořem,
tam čeká lesní bar, s píva mořem.
Pohled na Moravskou bránu s hradem
přináší výhled – krásným spádem.

A hospůdka na konci? Samozřejmě!
Zastavit se, dát si něco příjemného jemně.
Něco pochutnáme, trochu drobných utratíme,
a před inflací tak důchod uchráníme.

Kdo rychlý jako já je, už na Skalky běží,
tam káva se šlehačkou voní a nohy stále svěží!
Že, Radko. Dobrý tip na kávu měla jsi,
a super hřiště, zase Vladěnka chválí si.

A tak končíme tu naši túru,
v nohách kilometrů fůru.
Dnes jsme zase vyhráli boj s leností,
příště nás les přivítá opět s radostí!

Pár řádků o tom jak šmakujou vycházky s Aničkou a Mirkem.Start byl v N.Jičíně a po túře končil v rodném domě misionáře Kristiána Davida v Ženklavě.Po vystoupení z napráskaného autobusu v Žilině jsme zírali kolik nohou plných energie se sešlo.Dav se rozdělil na rychláky pod vedením Mirka a ostatní pod vedením osvědčeného Františka Horáka.Náladu nám neskazil ani domorodec v Žilině svým chováním,když nejslušnějším slovem bylo:Vy luftáci panelákovi.Ťo nás vystřelilo na trasu.Cesta se vinula krásnou přírodou a pasoucí se hospodářská zvířata přispěla k dobré pohodě stejně jako počasí.Došlo i na supér odpočinek na kládech v lese.Batohy se otvíraly,štamprličky nalévaly a až zazněl Františkův zvuk z píšťalky-byl to signál jít dál.Po chvíli chůze jsme zahlédli lom Kotouč v celé své velikosti.To už klesáme k cíli naší trasy obci Ženklava.V domečku už bylo živo jako v mraveništi.Na čerstvém vzduchu nám vyhládlo ale kmitající manželé Raškovi v kuchyňce se postarali o naše občerstvení.Anička pak odhodila zástěru a seznámila nás s životním příběhem K.Davida.Ještě fotka a hurá na autobus.Takovou akci brzo nikdo nepřekoná.Díky.Je radost s Vámi jít.Oli a spol.

Máme zasebou další tradiční výlet za jarní sněženkou pod vedením taky tradičně J.Paukem.Kdo se zúčastnil určitě nelitoval.Byla i sladká tečka pro ženy ale hned na začátku.Díky Jirko.Všechno bylo super.Dopravní spojení klaplo,účast veliká a počasí TOP.Sněženky jakoby se trošku styděli otevřít.Přesto bylo naco koukat.Stromy podél trasy různě vyvrácené jako svědci po kalamitě.Při trošce fantazie pohádkový les.Někteří zahlédli i vodní vílu.Všude kam jsme se vrtli byly rybníky a občas krásné labutě na nich.Na konci trasy nás čekaly vyřezávané sochy a hlavně lavičky.Pak už po asfaltu loudavě na vlak do Studénky.Tam byl čas na kafíčko,pivečko a dobroty z batohů.Domů jsme dorazili spokojeni a měli ještě celé odpoledne na oslavy MDŽ-někteří samozřejmě.Oli a spol.

Na V.Javorník je možné vyjít z různých stran a přístupný je úplně pro všechny.Nenechali jsme si to ujít ani my,když se to objevilo v plánu.Ve Veřovicích se skupinka turistů rozdělila a naše trojice co nepřekračuje turistickou rychlost se vydala přes malý Javorník na kolibu Pindula.Cestou jsme se kochali a tak není divu,že nás předbíhali účastníci maratonu z Bordovic,rodinky s dětmi a dokonce i psi.Jeden pes se chtěl kamarádit,ale nakonec přeběhl k mladým.Asi cítil lepší svačinku v jejich batohu.Užili jsme si pohled na V.Javorník z málo známe strany.Pak se obtížnost trasy změnila a slalomem mezi stromy jsme přistáli na široké až kočárkové cestě směřující k cíli naší cesty"Pinduli".Pak zaznělo:to je na štamprli.A tak se i stalo.Zbytek cesty nám poskytl krásné výhledy a už nás vítala koliba.Nešlo jí odolat a občerstvení v ní byla krásná tečka za sobotním výletem.Cestou v autobuse jsme si vyměňovali zážitky s tím,že se rádi zase uvidíme.Oli

„Když díváš se z vrcholu po okolní krajině, je výhled do všech stran nádherný.
Zapomenuta je svízelná cesta na vrchol“

Výlet na Velký Javorník

Třináct turistů v zimním ránu,
pod Martiny pevnou dlaní,
z Veřovic se vydá vzhůru,
za výhledem, za poznáním.

Velký Javorník je vítá,
lavička před chatou posezení skýtá.
Řeč o umělé inteligenci se vede krátce,
rum slivovice hřeje, hory v dálce.

Společná teď fotka honem,
pak už dolů, strmým svahem,
led a bláto, nohy kloužou,
na pindulské sedlo stále můžou.

V kolibě se zvedá bílá pěnička,
Radegast je hořkosladká tečička.
Výlet končí, v autobuse,
v srdci radost – příště zase!

V sobotu 18.1. 2025 nad Libhošťskou hůrkou zářilo Slunce.
Připojuji se k Olince, že sobota byla pohodová. Pěší procházka k vyhlídce JUDr. Václava Hyvnara (předsedy Národního svazu českých katolíků v Americe) nad obcí Závišice byla pro mne pěkným zážitkem a potěšením pro smysly zrakové (z vyhlídky je úžasný výhled na panorama Moravskoslezských Beskyd) a také chuťové (grog uvařený na vyhlídce chutná lépe než na vánočních trzích a je tam daleko bezpečněji)
Děkuji všem zúčastěným za příjemnou atmosféru.
„Milostí Boží je již to, že dýchám a chodím, že mohu na matičce Zemi s Vámi všemi pobývat.“
Roman